by Pokud člověk ovládá či rozumí jednomu ze tří západoslovanských jazyků češtině, slovenštině nebo polštině, většinou nemá díky jejich jazykové příbuznosti potíže porozumět i ostatním z nich. Přesto se všechny tři jazyky liší zásadně v tak elementární oblasti jako názvech měsíců:
Kalendářní měsíce v češtině, polštině a slovenštině
1. měsíc: leden – styczeń – január
2. měsíc: únor – luty – február
3. měsíc: březen – marzec – marec
4. měsíc: duben – kwiecień – apríl
5. měsíc: květen – maj – máj
6. měsíc: červen – czerwiec – jún
7. měsíc: červenec – lipiec – júl
8. měsíc: srpen – sierpień – august
9. měsíc: září – wrzesień – september
10. měsíc: říjen – październik – október
11. měsíc: listopad – listopad – november
12. měsíc: prosinec – grudzień – december
Zatímco slovenština se vydala cestou názvosloví latinského původu, jak se používá mj. i v angličtině, němčině, francouzštině, ruštině, drží se čeština i polština svých autonomních názvosloví. Ta jsou orientovaná převážně na přírodní jevy, které jsou typické pro příslušný měsíc.
Polské marzec a maj (srov. český literární máj) se tomuto schématu vymykají. V případě názvů czerwiec, sierpień, listopad vidíme paralely s češtinou. Zrada se skrývá v květnu, příbuzná polská forma kwiecień se totiž používá pro označení 4. kalendářního měsíce.
