V pozdní fázi stěhování národů, kdy se začala část germánských kmenů trvale usazovat ve střední Evropě, začalo mezi nimi docházet k hláskovým změnám, které začaly jejich dialekty odlišovat od ostatních germánských jazyků. Tento proces začal pravděpodobně na území dnešního jižního Německa, Švýcarska a Rakouska, šířil se postupně severním směrem a byl z velké části ukončen okolo roku 800 n. l.
(srovnání: en | nl > de)
apple | appel > Apfel (jablko)
sleep | slapen > schlafen (spát)
heart | hart > Herz (srdce)
eat | eten > essen (jíst)
make | maken > machen (dělat)
drink | drinken > trinken (pít)
Mapa Německa, zeleně zakreslená severní hranice 2. posouvání hlásek posunu (Benrathská a Uerdingenská linie):
Na západě a východě je hranice rozdělena, jazykový ostrov ve středu (Horní Harz) a severozápadní výběžek na východě (Berlín) zasahují do území, v jehož dialektech nedošlo ke 2. posouvání hlásek. Spisovná němčina je založena na dialektech jižně od této hranice.
Poté nastává období staré horní němčiny, i když se v té době ještě zdaleka ještě nedá hovořit o jednotném německém jazyce v dnešním slova smyslu, spíše se jednalo o svazek nejrůznějších dialektů z velké části na dnešním německy hovořícím území s určitými společnými znaky.
Tyto hláskové změny, pojmenované jako 2. nebo hornoněmecké posouvání hlásek, neproběhly ve všech německých nářečích v plném rozsahu. Nejvíce zasaženy byly jižní oblasti. Severním směrem jejich vliv ubývá, na severu dnešního Německa zůstaly tamější dialekty (dolní němčina – platt) zcela nedotčeny. Tam, kde se 2. hláskový posun „zastavil“, hovoříme o lingvistické hranici: Benrathská (hranice maken/machen), resp. Uerdingenská linie (hranice ik/ich). Když se v pozdějších staletích utvářela spisovná němčina, vzaly se za základ dialekty jižně od této hranice.
Obrázek: © Radim Sochorek podle předlohy: Sanders, Willy: Sachsensprache, Hansesprache, Plattdeutsch. Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen 1982