Plattdeutsch nebo také zkráceně platt je označením pro dolnoněmecká nářečí, kterými se hovoří v severním Německu.
Dolní němčina zůstala nedotčena hláskovými změnami, kterými procházela v 6. až 8. století nářečí horní němčiny. Ty proběhly z jihu německy hovořícího území na sever až po hranici obou skupin dialektů, která se nazývá Benrátskou linií.
Jazykové území plattdeutsch
Srovnání několika slov v dolní a horní němčině:
dag – Tag – den
maken – machen – dělat
slapen – schlafen – spát
tied – Zeit – čas
wief – Weib – žena
Zatímco horní němčina je základem současného spisovného německého jazyka, plattdeutsch vykazuje z obou německých nářečních skupin hláskově bližší podobnost s angličtinou nebo fríštinou.
Největší rozkvět zažívala dolní němčina v letech 1200–1600, kdy se jako samostatný spisovný jazyk používala při komunikaci v rámci hanzy, svazku severoněmeckých a pobaltských obchodních měst. Od Vestfálského míru ale začala upadat, na rozdíl od velmi podobné sousední nizozemštiny, která se mohla díky uznání autonomie Nizozemí dále vyvíjet jako spisovný jazyk jejích provincií.
Roli platt jako spisovného jazyka postupně převzala spisovná němčina. Za jeho pozůstatky je ještě považován mizející hovorové plattdeutsch v Hamburku a Brémách.