by Pavel Prostřední shrnuje na BusinessWeek.cz ze svého pohledu zkušenosti z jednání se zahraničními partnery, mj. německými obchodníky:
„Němci jsou poměrně sebevědomí a na jednání jdou zpravidla chytře. Jejich přístup plyne z jejich sebejistoty a někdy hraničí se slušným chováním. Protistrana z Německa stanovila jednání na půl dvanáctou s tím, že se bude komunikovat v němčině. Němci bohužel přišli o hodinu později (rovnou z oběda), a celé jednání pak záměrně protahovali. Už samotné překládání zdržovalo českou stranu a dávalo spoustu času protistraně. Jednání skončilo v pět hodin odpoledne. Německá strana záměrně nedávala Čechům nic k jídlu.
Na jednání musíte vždy jít s dostatkem energie a dobře najezení (dobře neznamená hodně), v opačném případě jste v nevýhodě a protistraně se vás podaří unavit. Pokud nehovoříte perfektně jazykem protistrany, vždy raději zvolte jako komunikační jazyk nějaký neutrální, aby obě strany potřebovaly překladatele.“
Autor zároveň varuje před generalizováním v článku uveřejněných příkladů.
S pozdním příchodem k jednání z taktických důvodů si troufám říci, jsem se nesetkal. Němci jsou zpravidla dochvilní, při delším pobytu v cizině se může stát, že již otázku dochvilnosti nestaví do popředí. Stejně tak taktiku „vyhladovění“ jsem nikde nevypozoroval. Spíše se usilovně jedná bez přerušení tak, aby se došlo k výsledku, přesně podle motta Nägel mit Köpfen machen (volně přeloženo: Když hřebíky, tak s hlavičkami). Na jídlo se jde, až když je něco sjednáno.
Při profesionálním tlumočení jednání mají obě strany stejný časový prostor pro zvažování a vyjádření. Hodně přitom samozřejmě záleží na výkonu tlumočníka. Doporučuji si k obchodnímu jednání přizvat zásadně tlumočníka s dlouhodobou praxí. Příbuzný se státnicemi v příslušném jazyce možná také tlumočení zvládne, bude ale při komunikaci zpravidla tím nejslabším článkem řetězu.
