by Věrna mottu „Jednotná v rozmanitosti“ a principu rovnosti platnému od založení Evropských hospodářských společenství pracuje Evropská unie se všemi 23 jazyky svých členů jako rovnoprávnými úředními jazyky – tolika, jako žádná jiná nadnárodní organizace: OSN se 192 členskými státy používá 6 jazyků, NATO s 26 členy dokonce jen 2 jazyky.
Jazyková otázka byla upravena hned v prvním nařízení EHS z roku 1958. Zásada rovnosti je založena na myšlence, že všechny země mají stát na stejné výši – a to i jazykově. Pro žádného člena nesmí z používání svého jazyka plynout výhody ani nevýhody.
Beztak se v dnešní EU nacházejí pragmatická řešení, bez kterých by i tak velká potřeba překladů a tlumočení enormně vzrostla. Uvědomme si, že při 23 úředních jazycích je možných 506 vzájemných překladových kombinací. Klíčovým slovem je pilotáž (relay). Dokument se přitom přeloží do některého rozšířeného jazyka a teprve poté převede do jednotlivých cílových jazyků.
Vše směřuje k univerzálnímu používání angličtiny. Jak ale ukazují zkušenosti, přináší toto řešení velké nevýhody: Protože si řečníci – pro něž je angličtina cizím jazykem – mnohdy zcela neuvědomují nebo neznají přesný význam anglických výrazů, diskutují často podle hesla já o koze, ty o voze. Stává se pak, že i tlumočníci musejí hádat, co chtěl řečník vlastně říct.
Foto: © Evropská komise, 2003
