by Podle textové lingvistiky musí text splňovat určité podmínky, aby mohl být jako takový označován a nebyl pouhým shlukem slov. Jedním z předpokladů textu je, aby byl kohezní, tedy formálními gramatickými prostředky správně vytvořený. S tím úzce souvisí jeho koherentnost, tedy aby dával z obsahového hlediska smysl.
Lidský mozek je schopen doplňovat informace tak, aby i z nekohezního textu vznikl text koherentní, opravovat formálně nesprávně spojené informace, doplňovat chybějící slova či písmena a rekonstruovat tak text:
„Recipienti textu sledují jeho myšlenky. Doplňují stavební kameny textu tam, kde chybí, vytvářejí vztahy mezi prvky textu i tam, kde nejsou signalizovány, řadí a člení informační jednotky v textu smysluplným způsobem, i když je v povrchové struktuře textu (…) dáno jiné pořadí.“
Jak tlumočník, tak i překladatel jsou recipienty textu (předlohy), který zpracovávají a vytvářejí text nový (překlad). Jejich přístup se však liší. Zatímco tlumočník se musí zaměřit na vytvoření koherentního překladu při rychlé automatické rekonstrukci textu v případě chybějící koheze, překladatel si musí zejména při kontrole přeloženého textu každou „nekoheznost“ uvědomovat, aby ji mohl opravit.
Obrázek: Bernard Ladenthin
