Štrasburk – město v průsečíku francouzské a německé kultury

Štrasburk, hlavní město nejmenšího francouzského regionu Alsasko, který leží přímo na francouzsko-německé hranici na levém břehu řeky Rýna, zažil v celé své historii období střídání francouzské a německé kultury. Po pádu Říma byl kolonizován germánskými Alemany, stal se součástí Franské říše a později Svaté říše římské. Od třicetileté války byl připojen k Francii, po prusko-francouzské válce se stal opět součástí Německa. Po 1. světové válce připadl Francii a za 2. světové války byl obsazen německými vojsky.

Názvy historických ulic v centru jsou vyznačeny dvojjazyčně, v současné francouzštině a alsaštině, alemansko-franském dialektu

I když se stal Štrasburk po válce součástí Francouzské republiky a úředním jazykem se stala francouzština, jsou v něm dodnes patrné stopy německé minulosti. Počínaje místními názvy městských částí, ulic, domů, hostinců, rodinnými jmény, architekturou, kuchyní.

Ve Štrasburku byly v roce 842 sepsány vůbec nejstarší zachované texty v němčině i ve francouzštině – jazykem oficiálních písemností byla do té doby výhradně latina: Štrasburské přísahy, dvojjazyčný dokument ve staré horní němčině a staré francouzštině, ve kterém uzavřeli vnuci Karla Velikého Karel Holý a Ludvík Němec spojenectví proti svému staršímu bratru Lotharovi.

Rodáci ze Štrasburku i osobnosti, které ve městě delší dobu pobývaly, se proslavily, ať už patřily k francouzskému nebo německému kulturnímu okruhu: Johannes Gutenberg, Madame Tussaud, Ludvík I. Bavorský, Gustave Doré, Johann Wolfgang von Goethe, Louis Pasteur, Ferdinand Braun, Marc Bloch, Albert Schweitzer, Arsène Wenger a mnoho dalších.

Ve městě jsou vydávány publikace a tisk v obou jazycích. Štrasburk je také sídlem ARTE, společného německo-francouzského televizního kanálu. Poloha na hranici mezi dvěma evropskými velmocemi, největšími zakládajícími státy EU, přilákala do města v minulých desetiletích dále řadu evropských institucí.

Co se týká míry používání lokálního (německého) alsaského dialektu, podobně jako u jiných nářečí a menšinových jazyků na území Francie v důsledku centralistické jazykové politiky dlouhodobě klesá. Nicméně nejen pro posílení identity, ale také z ekonomických důvodů se v posledních letech projevuje úsilí o podporu dvojjazyčnosti, které má ve Štrasburku nejviditelnější podobu na paralelně vyvěšených označeních názvů některých historických ulic v centru ve francouzštině i alsaštině.