by Na Univerzitě Justuse Liebiga v německém Gießenu se již 50 let pracuje na slovníku, který podchycuje jazyk 3,25 milionů německých a rakouských obyvatel, kteří žili až do roku 1945 na území dnešní České republiky. Jejich němčina netvořila jednotný jazykový útvar, ale spadala do celkem 5 nářečních oblastí, které přecházely plynule ze sousedního Německa a Rakouska na československé státní území.
Dialekty mluvčích němčiny na území dnešní ČR do roku 1945
– středobavorský (jižní Morava, Šumava, Hřebečsko, jazykové ostrovy v Českých Budějovicích, Vyškově, Brně a Olomouci)
– severobavorský – hornofalcký (západní Čechy, jihlavský jazykový ostrov)
– východofranský (severozápadní Čechy, Krušné hory, částečně i na Hřebečsku a na severní Moravě)
– durynský – hornosaský (severní Čechy, jihlavský jazykový ostrov)
– slezský (východní Čechy, severní Morava)
Slovník navazuje na projekt, který byl započat mezi dvěma světovými válkami na Univerzitě Karlově, jehož materiály se ovšem za války ztratily. V roce 1957 se tedy v Gießenu začalo znovu. Podklady slovníku tvoří 16 500 kartotéčních lístků a 3 miliony dokladů o použití slov – všehovšudy 4 tuny materiálu.
Nejrozsáhlejší zdroj tvoří výsledky dotazování bývalých německy hovořících obyvatel Čech, Moravy a Slezska z let 1957 až 1968. V průběhu desetiletí po válce však jejich jazyk začal stále více podléhat vlivu nového prostředí, proto je mnohdy ověřování výrazů obtížné.
„Sudetoněmecký slovník“ vychází od roku 1988, dosud vyšly 4 svazky, což je polovina plánovaného rozsahu. Poslední svazek má vyjít v roce 2017.
Wikipedia.de
Bibliografie: Ehrismann, Otfrid [ed.]: Sudetendeutsches Wörterbuch. Wörterbuch der deutschen Mundarten in Böhmen und Mähren-Schlesien. München: Oldenbourg Verlag
Mapa: © Radim Sochorek podle podkladu „Die deutschen Mundarten in Böhmen und Mähren-Schlesien“
