by Mezinárodní vztahy jsou neodmyslitelné bez tlumočníků. Ale i jazykoví profesionálové, kteří se neustále pohybují na rozhraní dvou jazyků, dvou kultur, jsou také jen lidé. Stejně tak i politici mohou počítat s tím, že když se sami odvážně pustí do proslovů či rozhovorů v cizím jazyce, že se dříve nebo později dopustí chyby.
Že je možné se s odstupem dívat na taková menší či větší přehmátnutí s humorem, dokazuje dřívější hlavní australský diplomat Richard Woolcott. Ve svých pamětech vypráví zábavné historky o různých překladových chybách, které se odehrály v diplomatickém prostředí.
Jeden diplomat tak chtěl při proslovu u příležitost nástupu do funkce svou neohrabanou francouzštinou vyjádřit, že svůj život dělí na dvě části:
na život před svým vysláním do Paříže a po něm. Jeho slovy: „Když se podívám na svůj zadek, zjišťuji, že je rozdělený na dvě půlky.“
Chvála australsko-čínských vztahů z úst velvyslance byla při jiné příležitosti přetlumočena slovy: „Austrálie a Čína si ve svých vztazích užívají současných orgasmů.“
Památná je i historka o tom, jak jeden asijský ministr vyprávěl na banketu dlouhou anekdotu, která sklidila velký potlesk. Později svého tlumočníka pochválil za dobré přetlumočení. I tlumočníkova odpověď si zaslouží citaci: „Abych byl upřímný, pane ministře, tak jsem Vašemu vtipu ani nerozuměl. Vše, co jsem publiku řekl, bylo, že pan ministr právě vypráví jednu ze svých anekdot – a že se mají všichni smát a tleskat.“
