Vykonáním rozsudků smrti skončil před 60 lety Norimberský proces proti hlavním válečným zločincům. K jeho zvláštnostem patřilo vůbec první rozsáhlé nasazení simultánních tlumočníků. Tehdy běžné konsekutivní tlumočení by soudní proces nepředstavitelně prodloužilo, když si představíme, že by se vše muselo tlumočit do každého jednacího jazyka zvlášť. Konsekutivně se tedy tlumočila pouze přípravná jednání.
Tlumočnické kabiny při procesu – dnes nepředstavitelné: chybějící zvuková izolace
Při procesu používané simultánní tlumočnické zařízení firmy IBM se skládalo z prosklených, nahoru otevřených a zvukově neutěsněných kabin. Každá byla určena pro 3 tlumočníky. Systém byl poněkud zastaralý, což se projevovalo častými technickými výpadky, jelikož byly kabely volně položené v sále.
Tlumočníci pro 4 pracovní jazyky (němčinu, angličtinu, francouzštinu, ruštinu) tvořili 3 týmy po 12 lidech, a každý tlumočil do svého mateřského jazyka. Měli výhled z profilu na obžalované, řečnický pult a soudcovský stůl. Naproti tomu neviděli na místo pro svědky ani na promítací plátno. Tlumočilo se i pro soudce při jejich vzájemné komunikaci, pro zástupce tisku i publikum.
Tlumočené slovo a originální zvuk byly zapojeny do 4 kanálů. Během procesu byla snaha dodržovat rychlost řeči 60 slov za minutu, což odpovídá tempu diktátu. Tlumočníci měli možnost pomocí signálních žárovek řečníky upozornit, že mají zvolnit tempo řeči, resp. mluvit srozumitelně. Velmi často musel být tímto způsobem napomínán Fritz Sauckel, jeden z obžalovaných, protože tvořil nesrozumitelně komplikované věty. Po vynesení rozsudku smrti si ještě myslel, že se stal obětí chyby překladu.
Signální žárovky pro komunikaci mezi tlumočníky a řečníky:
červená – přerušit řeč
žlutá – mluvit pomaleji, resp. srozumitelněji
Přestože byly jejich pracovní podmínky nepředstavitelné, simultánní tlumočníci se osvědčili a svým nasazením v Norimberském procesu otevřeli novou kapitolu tlumočení.