by V německém lomeném písmu (fraktuře) má malé písmeno „s“ dvě různé podoby: jednak jako tzv. koncové s, které vypadá podobně jako malé písmeno s v latince, a jednak jako tzv. dlouhé s (ſ), které připomíná malé písmeno f bez vodorovného lomítka.
Cedulka s názvem Ritterstraße v berlínské čtvrti Spandau – v popředí správně (Ritterſtraße), v pozadí chybně
Dlouhé ſ se sice jako takové již nepoužívá, přežilo ale v dnešních psaných německých textech jako součást ostrého s – ligatury ß, která se vyvinula z malých písmen ſ+ʒ. Ostrému s se proto také říká „Eszett“.
Zjednodušená pravidla psaní dlouhého s:
– ſ se píše na začátku slov a slabik (ſagen, Erbſe).
– ſ se píše uprostřed slov po ch a jiných souhláskách (wachſen).
– ſ se používá ve spojení hlásek ſp a ſt (Neſt).
Pravidla obsahují řadu výjimek při psaní slov cizího původu.
Wikipedia.de
Foto: Radim Sochorek
