by Samuel Johnson (1709–1784), anglický spisovatel a lexikograf, se zapsal do dějin lexikografie svým Slovníkem anglického jazyka (Dictionary of the English Language) z roku 1755.
V průběhu hláskových změn v angličtině 15. až 18. století (tzv. velké samohláskové posouvání) došlo k postupnému odchylování výslovnosti od pravopisu (feel > fi:l, find > faind, mouse > mauz, moon > mu:n), který se vlivem změn rozkolísal. Proto se objevovaly na trhu slovníky různých kvalit; jen před Johnsonovým dílem vyšlo na dvě desítky takovýchto lexikografických titulů v angličtině. Žádnému se však nepodařilo významně prosadit.
Když se chopil pera Samuel Johnson, chtěl sepsat slovník, který by obsahoval spolehlivý přehled pravopisu i výslovnosti nejdůležitějších anglických slov společně s vysvětlením jejich významu.
Příklady definic v „Dictionary of the English Language“ od Samuela Johnsona
lexicographer (lexikograf): a writer of dictionaries, a harmless drudge … (autor slovníků, neškodný dříč …)
oat (oves): a grain which in England is generally given to horses, but in Scotland supports the people (obilí, kterým se v Anglii obvykle krmí koně a ve Skotsku živí obyvatelstvo)
rant (vykřikování): high sounding language unsupported by dignity of thought (vysoce hlasitý způsob vyjadřování, který neodpovídá vážnosti myšlení)
spider (pavouk): the animal that spins webs for flies (zvíře, které spřádá sítě na mouchy)
suicide (sebevražda): the horrid crime of destroying one’s self (ohavný zločin zničení seba sama)
trance (trans): a temporary absence of the soul (přechodná nepřítomnost duše)
wheel (kolo): a circular body that turns round upon an axis (kulaté těleso, které se točí okolo své osy)
Jeho záběr byl nakonec širší, než si původně představoval: z původně plánovaných 3 roků práce na slovníku uběhlo od začátku až do vydání 9 let (1747–1755). Slovník v konečné podobě obsahoval na svou dobu úctyhodných 42 773 hesel a jako první anglické lexikografické dílo také 114 000 příkladů použití, které autor čerpal z korpusu, jehož součástí byly texty literárních autorů jako Shakespeara, Miltona nebo Drydena. Johnsonův pravopis byl založen na etymologii slov. Slovník vyšel ve dvou svazcích nejprve v roce 1755, jen o 3 roky později je publikováno již jeho 6. vydání.
I přes nedostatky slovníku – někdy aforistické definice a z dnešního hlediska nedostatečné údaje o původu slov – se Slovník anglického jazyka stal v podstatě nejdůležitějším anglickým lexikografickým dílem až do vydání Oxford English Dictionary v roce 1928. Používá konvence, které jsou běžné u dnešních anglických slovníků: uvádění původu slov v hranatých závorkách, číslování jednotlivých významů, uvádění gramatických údajů a příkladů použití.
