by Od poloviny 16. století bylo lomené písmo nejpoužívanějším tiskovým písmem v německy hovořících zemích. Od poloviny 18. století započal velmi pomalý postupný proces přechodu ve prospěch antikvy.
Antikva a novogotická fraktura (švabach, kurent) v tištěné a psané podobě, v první řadě dlouhé s a koncové s
Existence tradiční fraktury a v cizích jazycích běžné antikvy vedle sebe způsobila, že se německé děti musely učit až 4 různé abecedy (2 tištěné a 2 psané varianty).
Ve 30. letech 20. století vládla v Německu ještě dvojpísmennost, fraktura však byla preferována a oslavována jako „německé písmo“. Dokonce existovaly nerealizované úvahy o zavedení psacích strojů s frakturou na všech úřadech (1933), na školách se vyučovalo fraktuře jako prvnímu písmu (1935) a židovským nakladatelstvím se zakázalo frakturu používat (1937).
Hitler se na druhou stranu po převzetí moci vyjádřil kriticky vůči snahám o silnější rozšíření „německého písma“ (1934). Na bruselské světové výstavě (1935) a o rok později na olympijských hrách se měla dát přednost antikvě. Propagandistické tiskoviny v německém jazyce určené pro šíření v cizině byly sázeny antikvou (1937).
Oběžník Martina Bormanna z 3. ledna 1941 nakonec udělal tlustou čáru za dlouhou tradicí lomeného písma: „Nahlížet na takzvané gotické písmo jako na německé písmo nebo je takto označovat je chybné. Ve skutečnosti se takzvané gotické písmo skládá ze švabašských židovských liter.“ V budoucnu se veškeré tiskoviny měly tisknout již jen v antikvě.
Skutečné důvody přechodu na dnešní písmo jsou nejasné. Židé totiž v 15. století, v počátcích švabachu, nesměli vlastnit tiskárny. Na podzim 1941 se na německých školách „německé písmo“ přestalo vyučovat. V tomtéž roce vychází také poslední pravopisný slovník Duden (12. vydání) vysázený ve fraktuře. V roce 1942 vychází totéž 12. vydání ještě jednou, tentokrát už jen antikvě.
Po 2. světové válce se fraktura přestala používat také ve Švýcarsku. Již jen některá knižní vydání se tisknou ve fraktuře, do 60. let 20. století ještě vychází Bible ve starém písmu.
Dnes se fraktura používá jen v omezené míře, jmenovitě v značkách piv, novinových titulech, na označeních ulic nebo vývěsních štítech. Oproti antikvě má fraktura některé typografické zvláštnosti (dlouhé s, ligatury), kterým se pro všeobecnou přístupnost písem všeho druhu na počítačích mezi laiky nevěnuje pozornost.
