by Ve Švýcarsku se v současnosti diskutuje o dopadech nového integračního zákona. V rámci třístupňového modelu podpory integrace cizinců budou důležitou roli hrát interkulturní zprostředkovatelé – tlumočníci, kteří dokážou zprostředkovat nejen jazykové porozumění, ale kteří mají také velmi dobré znalosti kulturního prostředí.
Tento tlumočník hraje klíčovou roli na začátku integračního procesu, protože je první osobou, se kterou cizinci komunikují. Často na něm závisí, zda bude integrace úspěšná. Rozdíl jeho úkolu oproti běžnému tlumočníkovi spočívá v tom, že komunikuje se švýcarským úředníkem a cizincem v trialogu. Mimo tlumočení věnuje pozornost a vysvětluje oběma stranám případné kulturní rozdíly. Často musí i vysvětlovat obsah důležitých pojmů, které v jiných zemích neznají.
Cizinci často mají problémy vyjádřit, co potřebují, co jim chybí nebo jaké mají zdravotní problémy. I zde jsou odkázáni na pomoc interkulturního tlumočníka, který musí přitom mnohdy překonávat rozdíly mezi kulturami:
Příkladem je situace, kdy má lékař sdělit pacientovi v přítomnosti jeho rodiny, že je těžce nemocný. To je v některých kulturách nemyslitelné, interkulturní tlumočník tedy lékaře na toto musí upozornit. Nebo jiná situace: úředník na sociálním úřadě se chce cizince rutinně zeptat, zda někdy bral drogy. V některých kulturách je naprosté tabu, se na něco takového zeptat přímo.
Ukazuje se, že jazyk je pro cizince klíčem do nového světa a k integraci, zároveň mu ale zdaleka nestačí seznámit se jen s jazykem a ignorovat často propastné rozdíly oproti kultuře své země původu. Interkulturní zprostředkovatelé zde hrají v první fázi neopominutelnou roli.
