Volba německé spolkové kancléřky postavila Francouze před nečekaný problém. Ženská podoba slova kancléř totiž do té doby ve francouzštině neexistovala. Nabízející se tvar la chancèliere znamenal buď ‚žena kancléře‘, nebo dokonce ‚vycpaný pytel pro zahřátí nohou‘.
„Madame Chancelière“
Konzervativní list „Le Figaro“ používal nejprve mužský tvar: „Německý kancléř v lodičkách se špičatými podpatky, oblečený ve svůdném růžovém kostýmku, potřásl Jacquesu Chiracovi rukou.“ Navazující čtenářská debata potvrdila, že se většina – s velkou podporou čtenářek — staví proti ženskému novotvaru. Koneckonců nenabízí francouzština žádnou střední cestu – podstatná jména jsou buď mužského, nebo ženského rodu. Analogicky také u označení zaměstnání nenajdeme vedle le maître (notář, advokát) odpovídající la maîtresse (metresa).
I když s nelibostí, Le Figaro se mezitím pragmaticky rozhodl pro všeobecně akceptovanou „chancelière allemande“, takže protesty proti novotvaru jsou jako tradičně slyšet již jen od strážkyně jazyka Académie française.
Foto: CDU/CSU-Fraktion