by V Litvě žije 200 tis. polsky hovořících občanů, kteří představují 6% menšinu. Ačkoliv Poláky a Litevce spojuje historie, kultura i katolické náboženství, jejich jazyky se od sebe liší. Pobaltská litevština používá odlišnou diakritiku u samohlásek a nemá slova s písmeny ‚q‘ nebo ‚x‘. Na rozdíl od slovanské polštiny neobsahuje její abeceda ani písmeno ‚w‘, které patří v polštině naopak k velmi frekventovaným písmenům.
Litva: území polsky hovořící menšiny (šedě), nápadný bílý ostrov představuje hlavní město Vilnius, červeně je vyznačena předválečná litevsko-polská hranice
Tento fakt se stal v poslední době jablkem sváru. Litevský zákon totiž přikazuje, aby byla označení názvů ulic i jména v cestovních pasech psána v litevské abecedě. V důsledku toho musí být polská jména politevštěna: ze Stanislawy Monkewicz je Stanislava Monkevic, z Wilhelma Radzewicze je Vilhelmas Radzevic.
Polsky hovořící komunita v Litvě, která slaví příchod Nového roku o hodinu později než zbytek země – stejně jako v Polsku –, proti stávajícímu jazykovému zákonu protestuje. Nepřijetí jeho novely litevským parlamentem také vyvolalo diplomatický spor mezi Polskem a Litvou.
I když bylo zejména díky aktivitě tragicky zesnulého polského prezidenta dosaženo příslibu nápravy, zatím se věci nezměnily. Po něm samotném má být nyní pojmenována ulice ve Vilniusu: Kacinskio, v souladu s litevským pravopisem.
Obrázek: Graffer
