by Na Vídeňském kongresu v roce 1815 se nemohly státy dohodnout, komu připadne kus země o velikosti 270 ha v pohraničním území mezi Nizozemím a Pruskem (dnes Německem, Belgií a Nizozemskem). Tak vznikl provizorní miniaturní stát, který existoval až do roku 1919, a ve kterém platily po celou dobu napoleonské zákony.
Neutrální Moresnet mezi Belgií, Nizozemskem a Německem. Altenberg, dnes Kelmis, bylo původním označením Nového Moresnetu
Co činilo toto území atraktivním, bylo jeho nerostné bohatství. V Moresnetu se nacházel zinkový důl. Rozvoj průmyslu, nízké daně a přechodná možnost vyhnout se vojenské službě přilákal nové obyvatele, takže se původní počet 256 obyvatel Neutrálního Moresnetu do roku 1818 rozrostl na 4 700 před 1. světovou válkou.
V létě 1906 se setkal Francouz Gustave Roy s místním jazykovým nadšencem, lékařem Dr. Wilhelmem Mollym. Oba jako zapřísáhlí esperantisté diskutovali vážně o možnosti založení prvního esperantského státu na světě. Neutrální území považovali pro svůj úmysl za více než vhodné. V roce 1907 bylo ve střeleckém lokálu organizováno shromáždění pro místní obyvatele, na kterém byl propagován esperantský jazyk a stát „Amikejo“ (tj. místo velkého přátelství). Obyvatelé se pro tuto myšlenku nadchli. Navštěvovali kurzy esperanta, hostince si vyvěsily štíty v esperantu. Roy spustil velkou mezinárodní kampaň, jejíž hlavními argumenty byla neutralita území a jeho výhodná zeměpisná poloha. Ohlas mezinárodního tisku byl velký.
Na IV. Světovém kongresu esperanta v Drážďanech roku 1908 sice Gustave Roy nezískal potřebnou podporu pro zřízení esperantského státu, byl ovšem schválen přesun hlavního sídla Světového esperantského svazu z Ženevy do Neutrálního Moresnetu. Na konci téhož roku se v Neutrálním Moresnetu konaly esperantské slavnosti.
První světová válka přeťala plány na vytvoření domova pro umělý jazyk. Bývalé neutrální území, ležící dnes v Belgii, dodnes láká na kurzy esperanta. V Kelmisu se konají setkání nadšenců umělého jazyka, v místních hostincích se používají esperantské výrazy.
