by Boston Morning Post uveřejnil 23. března 1839 humoristický článek, ve kterém použil redaktor ironickou zkratku ok, která měla znamenat ‚oll korrekt‘, tedy česky něco jako ‚fše fpořátku‘. Proč se zrovna rozšířila a stala populární tato zkratka a žádná z řady jiných, které měly jen jepičí život, je nevysvětlitelné.
Snad jí pomohla i prezidentská kampaň Martina Van Burena v roce 1840, jehož přezdívka měla také zkratku O.K. (Old Kinderhook – Starý Kinderhook), a tak se použil slogan, který si s touto zkratkou hraje.
Když se podíváme na četnost používání výrazu ok v historii tištěných publikací a periodik, narazíme na razantní nárůst v polovině 60. let 20. století. Nabízí se vysvětlení, že se dříve prostě tento výraz používal převážně v mluvené angličtině, ale je tady také druhé vysvětlení: software pro rozpoznávání znaků (OCR) , který se začal tehdy ve větším měřítku používat, při skenování starších tisků častěji, než by bylo zdrávo, četl slova jako of, or nebo one jako ok. Nezávisle na tom, že zkratka OK mohla znamenat i něco zcela jiného.
Nedlouho poté, co se ok prosadilo, dostalo novou grafickou podobu, která se rychle rozšířila: okay.
OK se rozšířilo po celém světě a je dnes populárnější americkou „značkou“ než Hello nebo Coca Cola. V dnešní angličtině může být mnohovýznamovým vyplňujícím slovem: může být signálem, že je vše v pořádku, dále, že to ujde, ale také, že vůbec nic není v pořádku. Stejně tak může být signálem pro zahájení či ukončení rozhovoru nebo signálem pozorného naslouchání nebo souhlasu s mluvící osobou. Tedy univerzální částice, u které si už jen málokdo uvědomí, co původně znamenala.
Obrázek: Radim Sochorek
