by Koncem minulého roku zazněly hlasy, že by měl Světový esperantský svaz (UEA) dostat Nobelovu cenu za mír. Co se skrývá za nejznámějším umělým jazykem, jehož mezinárodní organizace slaví v pondělí své sté výročí?
Esperanto – několik slovíček
dům = domo
jednoduchý = facila
(já) jsem = mi estas
mléko = lakto
muž = viro
počasí = vetero
student = studento
telefon = telefono
tisíc = mil
žena = virino
Polák židovského původu Ludvík Lejzer Zamenhof (1859–1917), v jehož sociálním prostředí se hovořilo jidišem, rusky a polsky, publikoval v roce 1887 pod pseudonymem Doktor Esperanto učebnici mezinárodního jazyka, který měl odstranit napětí a nedorozumění mezi židovským, německým, ruským a polským společenstvím.
Jazyk se rychle rozšířil do jiných zemí. Ve dvacátých letech 20. století dokonce bylo navrženo, že by se esperanto mohlo stát jazykem světového společenství. To však narazilo na velký odpor Francie, která sama prosazovala francouzštinu jako světový jazyk.
Stalin viděl v esperantu jazyk špionů. Obával se, že by ruský národ mohl dorozumívat s lidmi z cizích zemí. Také Hitler jazyk zakázal, přesvědčen o tom, že by se s pomocí tohoto jazyka mohli Židé sjednotit.
Dnes hovoří na světě esperantem odhadem stovky tisíc lidí ve více než 100 zemích. Myšlenku míru, která stála na počátku, se pomocí jazyka nepodařilo realizovat, jak ukázala historie.
