by Švýcarský překladatel Felix Philipp Ingold se zamýšlí v článku v Neue Zürcher Zeitung nad trendem na knižním trhu v posledních letech – vydávání již dříve přeložených titulů „v novém překladu“. Jaké jsou pro taková vydání důvody?
Jednak se může jednat o nové překlady, které mají za cíl odstranění jazykových chyb nebo vynechávek v textu, tedy provedení jazykové revize. Anebo je cílem stylistické „vyčištění“, případně přizpůsobení současnému vkusu čtenářů. Při prvním z uvedených postupů se tedy překladatel vrací k originálu a snaží se zvýšit srozumitelnost přeloženého textu. Ve druhém případě jde zpravidla překladatel o krok dál a vytváří nové literární dílo.
Od nově přeložených textů se očekává, že nahradí starší vydání, protože jsou lepší, čtivější, modernější apod. Aby překladatel ukázal, že se jedná o jeho vlastní, nově vytvořené dílo, často z toho důvodu až křečovitě ignoruje vynikající řešení starších překladů. Většinou ke škodě věci. Devízou překladatele v tomto případě je: jen nezopakovat to, jak to jiní přeložili přede mnou. Originalita je často stavěna na vyšší úroveň než kvalitní překlad.
Ingold navrhuje zcela opačný postup, kdy by se ze všech dřívějších překladů vybralo to nejlepší a překladatel se zaměřil hlavně na místa, která se zatím nepodařilo optimálně přeložit.
Zmiňuje paralelu – kauzu Hatto, která před nějakou dobou otřásla hudebním světem. O co šlo? Jeden britský zvukař vydal přes 100 nahrávek s klavírními koncerty své ženy Joyce Hatto. Kritici byli nadšeni, hovořili o virtuózní klavíristce se širokým záběrem. Po 15 letech se ukázalo, že se jednalo o falzifikáty: byly použity nahrávky jiných umělců, jemně zvukově upravené, aby vytvořily dojem individuálního stylu, a byly sestříhány s podařenými pasážemi ze soukromých nahrávek. Vznikl tak dojem originální, velmi vydařené interpretace.
Převedeno do světa překladu by se podle této předlohy dostupné dřívější překlady systematicky použily ke kompilování dokonalejšího díla, a překladatel by se zaměřil na optimální překlad pasáží, které vykazují v dřívějších vydáních slabiny: ponechat vydařené, nahradit méně vydařené.
Ingold uzavírá, že dokonalý překlad by tím zajisté nevznikl, ale podařilo by se alespoň přiblížit nepřekonatelné dokonalosti originálu.
