Německá identita – identita němčiny před pádem Berlínské zdi

„Existuje-li i nadále vlast Němců, přežila nejspíše v jejich mateřském jazyce, a je-li pravda, že zemi máme po otci a jazyk po matce, ukázalo se mateřské dědictví jako silnější. Slovo německý původně také neoznačovalo nějaký národ ani stát, nýbrž znamenalo „lid“, „lidový“, jako označení společného jazyka různých kmenů. (…) V určitém slova smyslu se tedy Němci, jak se zdá, ocitají u výchozího bodu své historie: slovo „německý“ dá jednoznačně použít už jen jako přídavné jméno, a sice ne v souvislosti se státem nebo vlastí, nýbrž v souvislosti s jediným podstatným jménem: jazyk.“

(„Wenn ein Vaterland der Deutschen weiterhin existiert, so hat es am ehesten in ihrer Muttersprache überlebt, und wenn es wahr ist, dass das Land vom Vater und die Sprache von der Mutter stammt, so hat sich das mütterliche Erbe als stärker erwiesen. Das Wort deutsch bezeichnete ja ursprünglich weder ein Volk noch einen Staat, sondern bedeutete «Volk», «volksmäßig», als Bezeichnung der gemeinsamen Sprache verschiedener Stämme. (…) In einem bestimmten Sinn scheinen die Deutschen also wieder am Ausgangspunkt ihrer Geschichte angelangt: das Wort „deutsch“ lässt sich unmissverständlich nur noch als Adjektiv gebrauchen, und zwar nicht in Bezug auf Staat oder Vaterland, sondern (…) in Bezug auf ein einziges Substantiv: Sprache.“)

— Peter Schneider: Skokan přes zeď (1982)

*) Za affiliate/reklamní odkazy dostává provozovatel stránek příp. provizi od obchodníka. Více informací.