by Od roku 2009 by mohl portugalsky mluvící svět používat jednotný pravopis. Portugalština, kterou hovoří na celém světě okolo 200 mil. mluvčích, existuje ve dvou odlišných, i když vzájemně srozumitelných varietách: evropské, která se používá ve všech portugalsky mluvících zemích s výjimkou Brazílie, a brazilské.
Lusofonní svět: portugalsky mluvící země
Lusofonie
– státy, území a teritoria, ve kterých se hovoří portugalsky:
– Angola (Angola)*
– Brazílie (Brasil)*
– Goa (Goa)
– Guinea-Bissau (Guiné-Bissau)*
– Kapverdy (Cabo Verde)*
– Macao (Macau)
– Mosambik (Moçambique)*
– Portugalsko (Portugal)*
– Rovníková Guinea (Guiné Equatorial)
– Svatý Tomáš a Princův ostrov (São Tomé e Príncipe)*
– Východní Timor (Timor-Leste)*
* členství v CPLP
Nejmarkantnějšími rozdíly v současném pravopisu evropské a brazilské portugalštiny je používání jiných diakritických znamének (sinónimo × sinônimo) a vypouštění písmen c a p v brazilské portugalštině tam, kde se již nevyslovují (objecto × objeto). Některé z těchto rozdílů reflektují rozdílnou výslovnost obou jazykových variant, jiné jsou čistě grafického rázu.
Pravopisná reforma z roku 1990, která si dala za cíl vytvoření jednotného pravopisného standardu, zahrnuje zejména výše zmíněné vypouštění c a p i v evropské portugalštině, dále ujednocení diakritiky a koordinování přejímek cizích slov. Co se týká rozsahu reformy, ortografickými změnami má projít 1,6 % slovní zásoby v evropské portugalštině a 0,5 % v brazilské portugalštině.
Mezinárodní dohodu o pravopisné reformě dosud podepsalo Portugalsko, Brazílie a Kapverdy. Aby vstoupila v platnost, musí být ratifikována všemi zeměmi Společenství portugalsky mluvících zemí (CPLP).
Portugalsko a Brazílie uzavřely již v minulosti – poprvé v roce 1924 – několik dohod o pravopisné reformě. Nikdy se ale nepodařilo dosáhnout úplné shody, i když při pravopisných změnách na národních úrovních ve 40. letech (Brazílie 1943, Portugalsko 1945) a v 70. letech (Brazílie 1971, Portugalsko 1973) byly patrné snahy obě variety přiblížit.
