Chorvatsku se podařilo při jednáních s Evropskou unií o vstupu dosáhnout toho, aby se chorvatština stala po jeho vstupu novým úředním jazykem EU. I když se může zdát, že je to samozřejmost, není tomu tak.
Některé členské státy požadovaly, aby se jím stala srbochorvatština jako jednotný jazyk, srozumitelný v dalších nástupnických státech bývalé Jugoslávie. Argumentovaly snížením nákladů na překlady a tlumočení v případě jejich vstupu do EU. Srbochorvatština, v současnosti označovaná jako BHS (bosenština/chorvatština/srbština), je dnes např. používána jako jazyk tlumočený při procesech Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii v Haagu.
Chorvatština – základní fakta
– ISO 639-1: hr
– jihoslovanský jazyk ze srbochorvátské makrorodiny
– 5,6 mil. mluvčích, z toho v Chorvatsku 4 mil. (úřední jazyk)
– regionální úřední jazyk v Bosně a Hercegovině, Černé Hoře, Vojvodině a Burgenlandsku (Rakousko)
– staroslověnština do 12. stol.
– nejstarší písemné doklady chorvatštiny z 11./12. stol.
– 12.–14. stol. hlaholice, poté latinka
– moderní spisovný chorvatský jazyk se formoval od počátku 90. let 20. stol., distancuje se od jazykově velmi blízké srbštiny
– štokavská, kajkavská a čakavská nářečí (podle podoby slova ‚co‘: što, kaj, ča)
Obrázek: Panonian