by Dvojice ekonomů Victor Ginsburgh a Shlomo Weber se zabývala ekonomickými dopady mnohojazyčnosti EU. Výsledky shrnuli do knihy „How Many Languages Do We Need?“.
V současnosti je ve 27 členských státech 23 úředních jazyků. Často navrhované řešení, že by se používala jen angličtina, naráží na problém, že jen třetina občanů Unie má obstojné znalosti angličtiny. Dvě třetiny jsou na tom tedy hůře, takže by byly znevýhodněny – a jazykové bariéry představují překážku pro přístup k politickým, právním a hospodářským procesům. Jinými slovy je jazyk klíčem pro to, aby se občané mohli na těchto procesech podílet.
Autoři se zabývali otázkou, zda je výhodnější jednotný jazyk nebo mnohojazyčnost.
*)
Na jednu stranu na příkladě Francie ukázali, že zavedení jednotné francouzštiny v neprospěch nesčetných dialektů mělo svůj podíl na hospodářském růstu a blahobytu, na druhou stranu také poukázali na průzkumy, které dokládají výhody mnohojazyčnosti. Tak např. firmy, které zaměstnávají různojazyčné pracovníky, dosahují vyšších zisků.
Autoři vyhodnotili podle vlastní metodiky pro posouzení nákladů a užitku rozšířenou nebo omezenou jazykovou rozmanitost. Zohlednili faktory jako znalosti jazyků mezi občany, pravidla hlasování v EU a jazykovou příbuznost. Podle závěru autorů by si evropská správa teoreticky vystačila s 6 jazyky: angličtinou, francouzštinou, italštinou, němčinou, polštinou a španělštinou.
Autoři ale jedním dechem uznávají, že ekonomická efektivita není všechno. Čím více ztrácejí podporu menší jazyky, tím více se ztrácí něco z kulturního dědictví.
Obrázek: Frodo Kowalski pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported
*) Za affiliate/reklamní odkazy dostává provozovatel stránek příp. provizi od obchodníka. Více informací.
