by Norština zaujímá na jazykové mapě Evropy zvláštní postavení. Existuje totiž celkem šest až osm psaných forem norského jazyka. Dvě z nich mají oficiální status. To je na celém světě unikátní. Neexistuje žádný jiný jazyk, který má dvě oficiální, rovnoprávné psané variety, které používá etnicky homogenní obyvatelstvo v jedné zemi.
Od roku 1885 je možné psát norsky buď v nynorsku (‚nové norštině‘), nebo v bokmålu (‚knižním jazyce‘). Většina Norů (86 %) píše v bokmålu, zbývajících 14 % v nynorsku. Každý Nor ovládá jednu z obou variet aktivně a druhou pasivně.
Od roku 1380 se dostalo Norsko na čtyři staletí pod dánskou nadvládu. Jazyk, kterým se hovořilo předtím (střední norština), byl vytlačen a nahrazen dánštinou. Po roce 1814 se ocitla norská vláda před problémem: Jaký jazyk se má stát jazykem Norska, když je teď země samostatná?
Jednou z možností bylo používat ponorštěnou variantu dánštiny, když už měla dánština na zemi tak dlouhý vliv. Na jejím základě vznikl bokmål.
To bylo ale mnohým málo. Pod vedením jazykovědce Ivara Aasena (1813 až 1876) byl vyvinut nový jazyk, jehož základ tvořila norská nářečí. Aasen procestoval v letech 1843 až 1846 celou zemi, nechal se inspirovat pozůstalými původními lokálními nářečími a nakonec napsal gramatiku (1864) a sestavil slovník nové norštiny (1873), která je od roku 1929 nazývána právě nynorsk. Nynorsk má dodnes silnou pozici na jihu a západě země.
Pravidla používání obou jazykových variet jsou dnes stanovena v norském jazykovém zákoně (Språklova). Jak bokmål, tak i nynorsk však mají každý sám o sobě 3 další pravopisné varianty: konzervativní, umírněnou a radikální. Přechody mezi nimi jsou samozřejmě plynulé. Pokud k nim připočteme dvě neoficiální varianty, totiž archaický bokmål (riksmål) a archaický nynorsk (høgnorsk), dostáváme se na celkem 8 způsobů psaní v rámci norského jazyka. To není ani transparentní, ani praktické. Rada pro norský jazyk (Språkrådet) proto schválila pravopisné reformy, které mají oba spisovné jazyky k sobě přiblížit.
Variety norštiny na příkladě
Čeština: Tři týdny před Vánocemi začalo hustě sněžit.
Bokmål:
– konzervativní: Tre uker før jul fikk vi lykt snevær.
– umírněný: Tre uker før jul fikk vi lykt snøvær.
– radikální: Tre uker før jul fikk vi tjukt snøvær.
Nynorsk:
– konzervativní: Tri vikor fyre jol fekk me tjukt snøvêr.
– umírněný: Tre veker føre jul fekk me tjukt snøvêr.
– radikální: Tre veker føre jul fekk vi tjukt snøvêr.
Norský jazykový zákon předepisuje, že se oba spisovné jazyky mají chránit. V praxi to např. znamená, že učebnice musí být k dispozici v obou jazycích, což je spojeno pochopitelně s enormními náklady. Ale ne všude se zákon vykládá tak přísně. Deník s největší čteností v Norsku uveřejňuje své články např. ve variantě bokmålu, která není od roku 1938 dovolena.
Všeobecně je zanedbávanou variantou nynorsk, kterou řada Norů považuje za ošklivou. Na druhou stranu například lingvistická odborná veřejnost upřednostňuje právě nynorsk.
Obrázek: Zakuragi pod licencí Creative Commons Attribution ShareAlike license 2.5, 2.0 a 1
