Překlad spisů luterské teologie nebo lutherské theologie?

V nakladatelství Kalich vyšel v tomto měsíci vůbec první ucelený český překlad Knihy svornosti, sbírky základních teologických spisů luterské reformace. Na překladu jednotlivých knih pracovali 4 překladatelé, se závěrečnou redakcí jednoho z nich.

Kniha svornosti: vlevo překlad, vpravo předloha

Jako jsou různorodé originální spisy Knihy svornosti z 16. století, které sepsalo několik autorů v čele s Martinem Lutherem a Philippem Melanchthonem v nové horní němčině a latině, tak jsou různorodé i jednotlivé překlady.

Takřka striktně do nich byl převzat Lutherův styl psaní sáhodlouhých souvětí s řadou přívlastků, na druhou stranu v textech najdeme zažité formulace z české křesťanské tradice. Dále v překladech kolísají použité zdroje citátů. Zatímco některé spisy, jinak přeložené do současné češtiny, citují z 400 let staré Bible kralické, drží se jiné Českého ekumenického překladu z 2. poloviny 20. století. Stylově rozdílné jsou i základní katechetické texty: zatímco Otčenáš je v dnes používané modernizované podobě, ve Vyznání ještě „obcují svatí“.

Jednotná je naproti tomu slovní forma „theologie“, která se objevuje důsledně v celé knize. V žádné poznámce není tento způsob psaní zvlášť odůvodněn, webové stránky nakladatelství se přitom drží běžné podoby „teologie“. Podobných odchylek od stylové neutrality není hodně, ale v knize, která je jinak psaná současným pravopisem, se objevují. Narazíme tak na ‚filosofy‘ (naproti tomu na ‚univerzitu‘) nebo dokonce na ‚enthusiasmus‘. Pokud byl záměr zdůraznit etymologii, je otázkou, proč se důsledně tento princip nepoužil pro odvozeniny od reformátorova jména, jako „lutherský“.