by Angličtina je v oblasti mezinárodního obchodu v dnešním globalizovaném světě nepopiratelným jazykem číslo 1. Tomu odpovídá rozšíření dokumentů jako obchodních smluv v anglickém jazyce.
Výhoda tohoto jazyka jako společné komunikační platformy dvou smluvních stran je však zastíněna velkými riziky. Jednak je angličtina pro většinu uživatelů cizím jazykem, jednak je „anglický právní jazyk (…) zastaralý a nesrozumitelný, především kvůli řadě latinských a starofrancouzských výrazů a komplexní syntaxi. Systém precedenčních případů generuje nesrozumitelné výrazy v nových dokumentech. (…) Z obavy ze smluvních pastí kvůli vlastním chybným formulacím přebírají právníci mnohokrát tradiční předlohy z dřívějších případů. Ty často nejsou jednoznačně srozumitelné a/nebo se nehodí stoprocentně k dané situaci.“
Při uzavírání smluv v angličtině je záhodno dodržet některá pravidla týkající se použití jazyka. Například se doporučuje před přípravou smluvního jednání definovat klíčové pojmy (key terms), které pomůžou i ve věci angažovanému tlumočníkovi nebo překladateli, aby nemusel hádat jejich význam. Mělo by se upozornit na jakoukoliv nesrozumitelnost při vyjadřování. Formulace od anglosaských právníků by se neměly přebírat nepročtené. Smlouva by měla být napsána moderním a jednoduchým jazykem.
Proč mám respekt pro své profesionální kolegy – angličtináře:
– Spousta anglických slov má více významů, věty mohou být interpretovány různě.
– Existují četné regionální variety slov, kterým v jiné části anglofonního světa nerozumí anebo rozumí jinak.
– Pro překlad podstatné znalosti reálií anglicky hovořících zemí jsou extrémně rozmanité.
Přes tyto a jiné jazykové zákeřnosti se stále objevují dobrodruzi, kteří nenechávají své obchodní smlouvy překládat odborníky, ale přenechávají tuto činnost známým nebo příbuzným „se státnicí“.
