by Díky Africe, jak se zdá, je budoucnost Frankofonie zajištěna: v roce 2050 se očekává, že ze 715 mil. mluvčích francouzštiny bude 85 % Afričanů. A to i navzdory Gabonu a Rwandě, které se rozhodly v budoucnu více prosazovat globální angličtinu.
Bývalá belgická kolonie Rwanda změnila vyučovací jazyk na školách v roce 2009, několik příštích generací tedy bude schopno plynule hovořit francouzsky i anglicky. Rozhodnutí bylo odůvodněno ekonomicky. Rozhodnutí vstoupit do Commonwealthu, ačkoliv Rwanda v minulosti nebyla britskou kolonií, však svědčí o tom, že se jedná i o rozhodnutí politické.
Krátce před zahájením letošního summitu Frankofonie v Kinshase (Demokratická republika Kongo) navštívil Rwandu prezident Gabonu. Po návratu překvapivě prohlásil, že ve své zemi, bývalé francouzské kolonii, plánuje zavést angličtinu, která se má postupně stát jazykem číslo dvě.
Mezi Afričany má Frankofonie rozporuplný image: sice jsou tři desítky afrických států členy, mnozí Afričané ji však často vnímají jako organizaci, kterou příliš dominuje Francie, a která prosazuje francouzské zájmy.
Francie se ze strany afrických států stává terčem kritiky kvůli sporným aktivitám, ať jsou to vyjádření francouzských politiků, vojenské intervence, monopolní praktiky francouzských firem nebo implementace francouzského školství na africké půdě.
I proto je Frankofonie pro mnohé symbolem starého postkoloniálního světa. Zdá se však, že si Francie rostoucí význam afrických zemí uvědomuje a začíná silněji zdůrazňovat spolupráci v duchu partnerství.
Obrázek: Aaker/Rosss
