by V roce 1520 navrhl německý matematik Jakob Köbel, aby se číslovky jako 21 (einundzwanzig) v němčině jako i v jiných jazycích vyslovovaly jako 20+1.
Dvacítkový systém mayských číslic
Němčina však není zdaleka jediný jazyk, který při čtení číslic klade jednotku před desítku. Tuto formu známe v méně běžné podobě i v češtině (jednadvacet), existuje i v nizozemštině (eenentwitig), dánštině (enogtyve) nebo hindštině (ikkís), angličtina ji znala do 19. století (one-and-twenty). Tento „inverzní“ systém používají také Arabové (ahada wa ‚ischrún), kteří píší číslice stejně jako my zleva doprava – na rozdíl od svého písma –, na druhou stranu mají pro tvoření číslovek značně složitá pravidla.
Proč hraje právě desítka mezi číslicemi takovou významnou roli? Vychází to z počítání pomocí prstů obou rukou. V evropských jazycích však najdeme ještě stopy soustavy dvacítkové. Příkladem může být francouzština, která vyjadřuje 80 (quatre-vingts) jako 4krát 20. Dánština pak vyjadřuje 50 (halvtreds) jako půl (dvacítky) a tři (dvacítky), menší číslo se přitom odečte od většího.
Ve vigesimálním systému reprezentuje dvacítka všechny prsty rukou i nohou, ne nadarmo používaly některé mayské dialekty stejné slovo pro dvacítku jako pro muže.
Prsty hrají roli i v dalších systémech: osmičková soustava v nepálském menšinovém jazyce chepangštině vychází z pěti prstů a tří meziprostorů mezi prsty bez palce. Dvanáctkový systém, který se zachoval v Indočíně, Pákistánu nebo Turecku, je zase založen na dvanácti článcích 4 prstů bez palců.
Obrázek: Immanuel Giel
