Mnichové začali v 8. století zapisovat první jednotlivá německá slova. Jejich soukromé poznámky, vryté pisátkem do starých pergamenů s latinskými texty sloužily často k překladu neznámých slov v rukopisu. Význam těchto skrytých glos, které byly před nedávnem objeveny, je obrovský: jsou o půl století starší než nejstarší zachované souvislé starohornoněmecké písemné památky a ukazují nejpůvodnější podobu německého jazyka.
Těmito vyrytými glosami začíná němčina od 8. století existovat jako psaný jazyk. Mniši byli tenkrát jediní, kdo ovládali čtení a psaní. Ve skriptoriích klášterů kopírovali četné bible, liturgické knihy a díla antických autorů. S rozšířením křesťanství se postupně také šířila němčina jako psaný jazyk.
Středověcí mniši psali celý den latinsky, a protože tenkrát neexistovaly žádné slovníky, pokoušeli se popsat neznámé pojmy latinským opisem. To ovšem nefungovalo například u názvů zvířat nebo rostlin, a tak použili jejich starohornoněmecké názvy.
Do té doby neexistující psaná forma staré horní němčiny donutila mnichy k improvizaci. Latinská písmena se použila ve své hláskové podobě, ovšem výslovnost německých slov se lišila podle dialektu a mluvčího. Předpona příčestí minulého ge- se tak v glosách zapsala jako ca-, ce-, che-, ke- nebo gi-.
Obrázek: Hamburská Bible (1255): Iniciála P s mnichem při psaní, držícím v rukou pero a škrabací nůž