Filmy s exportní verzí – předchůdce dabingu

V historii filmu existovala vedle dabingu a titulkování ještě třetí cesta překladu dialogů: současné natočení cizojazyčné verze téhož filmu. Rozšířilo se v pionýrské éře zvukového filmu v letech 1930–1936, z nákladových důvodů však rychle upadlo v zapomnění.

Garbo mluví!
Garbo mluví!: „Gimme a whiskey/Gib mir ’nen Whiskey/Dej mi whiskey!“ První zvukový film s Gretou Garbo „Anna Christie“ je příkladem filmu s exportními verzemi. V roce 1930 byl natočen v anglické, německé a švédské verzi.

Se zavedením zvukového filmu zmizel do té doby samozřejmý mezinárodní charakter filmu. Aby byl úspěšný, musel nyní film oslovit diváka v jeho jazyce. Z technických důvodů však tenkrát ještě nebylo možné filmy dabovat.

V návaznosti na dokončení originální verze filmu natočil tehdy stejný nebo jiný režisér film ještě jednou, v jiném jazyce. Vedlejší role obsadili rodilí mluvčí, kteří hráli ve stejných dekoracích a stejných scénách jako v originále. Společným jmenovatelem byli dále vedle stejného scénáře (který jej zásadně odlišuje od remaku) také hlavní představitelé, kteří svou roli hráli v různých jazycích, s více či méně výrazným přízvukem.

Filmy s exportní verzí mohly „výrazně lépe a kulturně přesněji překonávat jazykové bariéry“ než později dabing. Avšak kvůli výrobním nákladům, které se za každou další jazykovou verzi zvýšily o 40 až 70 %, nakonec exportním verzím filmů odzvonilo.