by Mnohojazyčnost – tak zní nový argument francouzských politiků a diplomatů v Evropské unii, kterým chtějí čelit hegemonii angličtiny, která se v institucích EU postupně stala hlavním pracovním jazykem.
Francouzština, prakticky až do vstupu anglicky hovořících států do Evropských společenství nepopiratelný jazyk diplomatů číslo jedna, ztrácí v Evropě stále více půdu pod nohama.
Dlouhé roky bojovala Francie proti rostoucímu mezinárodnímu vlivu angličtiny tak, že své občany žádala, aby na veřejných vystoupeních v mezinárodních organizacích hovořili výhradně francouzsky.
Došlo to tak daleko, že dřívější francouzský prezident Jacques Chirac se dvěma svými ministry opustil na protest jednání v Bruselu, když jeden z jeho krajanů začal své vystoupení slovy: „Budu hovořit anglicky, protože je to jazyk obchodu.“
I v organizacích pro podporu francouzštiny jako ‚Défense de la Langue Française’ (DLF) nebo ‘Frankofonie‘ vnímají, že tyto časy patří minulosti, a začal se u nich prosazovat pragmatismus: Francouzi mohou lépe bránit svůj jazyk tak, že posílí výuku cizích jazyků na francouzských školách, a to včetně angličtiny. Cílem musí být podpora jazykové rozmanitosti a šíření myšlenek frankofonie, které jsou stejně tak důležité jako jazyk. Stejně tak je důležité podpořit výuku francouzštiny v cizích zemích, například formou dvojjazyčné výuky na středních školách.
Francouzi, kteří pracují v evropských institucích, takovouto strategii vítají – sami ze zkušeností ví, že hovořit jen francouzsky není řešením.
Obrázek: Maximilian Dörrbecker, licence CC-BY-SA 2.5
