Cesta k trojjazyčnému hlavnímu městu Bruselu

Na historickém území Brabantského vévodství, které se rozkládalo mezi dnešním jižním Nizozemskem (provincie Severní Brabantsko) a severní Belgií (provincie Antverpy, Vlámský Brabant a Valonský Brabant) včetně hlavního města Bruselu, byla až do 18. stol. převládajícím jazykem nizozemština.

Pouliční cedule v jedné z obcí tvořících Brusel
V belgickém hlavním městě natrefíte na tři jazyky na každém kroku.

Nejpozději po anexi Belgie Francouzskou republikou v roce 1795 se začala šířit francouzština, v té době jazyk evropské elity. Po prohlášení nezávislosti Belgie v roce 1830 se stala oficiálním jazykem, který postupně začal dominovat v každodenním životě. Stala se jazykem soudu, veřejné správy, armády, kultury a médií. Jako jazyk elity se stala symbolem vysokého společenského postavení. Naopak nizozemský jazyk měl image jazyka spodních vrstev bez společenské prestiže.

Jazyk Bruselanů podle výsledků sčítání lidu

1846: 68 % nl, 32 % fr
1910: 49 % nl, 51 % fr
1930: 35 % nl, 65 % fr
1947: 26 % nl, 74 % fr

Politické a hospodářské centrum země Brusel s francouzsky hovořícími vyššími vrstvami zažíval explozivní růst obyvatstva – mezi lety 1830 a 1914 o 700 tisíc obyvatel. Protože vyučovacím jazykem byla výhradně francouzština, rychle se rozšířila i mezi nižšími sociálními vrstvami. Vlámští přistěhovalci, kteří tvořili většinu nových obyvatel, neměli jinou možnost než hovořit francouzsky, chtěli-li se prosadit.

V roce 1898 byl vydán zákon o zrovnoprávnění obou jazyků, který uznal nizozemštinu jako druhý jazyk země, i když byla francouzština de facto i nadále v převaze. Až v roce 1921 byla Belgie rozdělena podle jazyků na jednojazyčné regiony Vlámsko a Valonsko a dvojjazyčný Brusel.

Pro stoupající počet přistěhovalců zejména z belgické kolonie Kongo i uprchlického původu bylo v Bruselu snadnější hovořit francouzsky než nizozemsky. To platilo a platí i pro zahraniční zaměstnance, kteří pracují pro instituce EU nebo NATO. Spolu s nimi přišla do Bruselu také angličtina.

I když se v rámci sčítání od 50. let nezjišťuje počet mluvčích jednotlivých jazyků, ukazuje se, že angličtina vytlačila v Bruselu nizozemštinu na třetí místo, i když nemá v dvojjazyčném belgickém regionu žádný oficiální status. Odhad počtu mluvčích nizozemštiny v Bruselu kolísá mezi 8–15 %, údaje jsou však zkresleny vícejazyčností a preferencemi frankofonních politických stran i mezi dvojjazyčnými Bruselany a přistěhovalci. Mimoto dojíždí každý den téměř čtvrt miliónu Vlámů do hlavního města za prací.