by Středoškolský učitel Konrad Duden (1829–1911) usiloval o jednotný německý pravopis. Pozornost vzbudil již jeho první pravopisný slovník s ortografickými pravidly, který vydal v roce 1872.
Vlády německých států o problému nejednotného pravopisu jednaly, z jejich usnesení byl jeden germanista pověřen vypracováním pravidel. Na I. ortografické konferenci vystoupil Duden, aby před 14 vědci návrh pravidel obhájil. Říšský kancléř Otto von Bismarck však závěry konference odmítl.
Zatímco v následujících letech státy jako Prusko nebo Bádensko zavedly individuální pravidla, pracoval Duden na „Úplném ortografickém slovníku německého jazyka“. Slovník o rozsahu 28 000 hesel vyšel v roce 1880 a sklidil uznání ve všech německy hovořících státech.
Státy se postupně začaly držet pravidel podle Dudena. Na II. ortografické konferenci již byl jednotný pravopis schválen, takže 7. vydání Dudenova slovníku již platilo pro celé německé jazykové území.
Konrad Duden až do konce svého života pracoval na nových vydáních svého pravopisného slovníku, krátce před svou smrtí v roce 1911 předložil 9. vydání, které vyšlo v roce 1915.
Redakce Dudenu pokračovala ve vydávání pravopisného slovníku pojmenovaném po svém tvůrci. Po 2. světové válce vyšlo 15. vydání, po němž došlo v důsledku rozdělení Německa na rozdělení redakce Bibliografického institutu, vydavatele slovníku, a to na západní se sídlem v Mannheimu a východní se sídlem v Lipsku. Pravopisný slovník v dalších desetiletích vycházel ve dvou mutacích, a to až do roku 1991, kdy vychází 20. vydání se 115 000 hesly, vypracované oběma redakcemi.
Po schválení pravopisné reformy v roce 1996 vychází 21. vydání. Současně platné 25. vydání vyšlo v roce 2009 a obsahuje 135 000 hesel, tedy o 5 000 více než v předchozím vydání.
Foto: Radim Sochorek
