by Podle návrhu nového nizozemského zákona má mít každý obyvatel provincie Frísko právo v kontaktu s úřady používat nizozemštinu nebo fríštinu. Práva frísky hovořícího obyvatelstva má zaručovat Rada pro fríský jazyk. Nizozemsko tak plní požadavky Rady Evropy, ze kterých vyplývají práva pro menšinové jazyky, k jejichž naplňování se Nizozemské království zavázalo, jejichž realizace však v minulosti v praxi vázla.
Fríština
– ISO 639-1: fy
– západogermánský jazyk
– 482 tis. mluvčích, z toho 467 tis. v Nizozemsku (75 % obyvatel provincie Frísko)
– 3 varianty: západní fríština: Nizozemsko (provincie Frísko, 2 západofríské ostrovy), saterlandština: Německo (Dolní Sasko, Saterland), severní fríština: Německo (Šlesvicko-Holštýnsko, Severofríské ostrovy, ostrov Helgoland)
– varianty vzájemně nesrozumitelné; saterlandština je posledním dialektem východní fríštiny, která byla jinak vytlačena dolní němčinou, která lokálně převzala její název
– od 13. stol. oficiální dokumenty a náboženské texty; sílící vliv dolní němčiny a nizozemštiny
– 15. stol. – mizí spojení mezi západní a východní fríštinou
– 16. stol. – nizozemština se stává úředním jazykem v provincii Frísko
– 1573 – poslední oficiální dokument ve fríštině, poté do 20. stol. jen literární texty
– od 17. stol. nizozemština také jediný jazyk bohoslužby; v západofríských městech vzniká ‚stedsk‘, smíšená forma nizozemštiny a fríštiny
– 1668 – kniha ‚Fríské básnictví‘ (Gysbert Japick) základem pro standard fríštiny
– zač. 20. stol. – vymírá východní fríština na ostrovech Severního moře
– 1955 – fríština vyučovacím jazykem
– 1956 – fríština fakultativním soudním jazykem
– 70. léta 20. stol. – fríština jazykem bohoslužby
– od 1986 – úřední status západní fríštiny, regionální správní jazyk
– 1992 – uznání fríštiny jako regionálního jazyka EU
Obrázek: Clockwork Orange pod licencí Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported
