by Házená vznikla jako jistá protiváha k populárnímu fotbalu. S tím podstatným rozdílem, že hráči házené v poli smí hrát míč rukama, nikoliv ale nohama.
S tímto společným jmenovatelem ovšem vzniklo od začátku 20. století hned několik rozšířených variant házené, které vykazují větší či menší rozdíly od fotbalu. Řekne-li se tedy ‚házená‘, nemusí se vždy myslet tentýž sport.
Různé druhy házené
Házená
také: halová (mezinárodní) házená
Počet hráčů na hřišti: 2 × 7
Hřiště: 20 × 40 m
Hrací doba: 2 × 30 min.
Velikost brány: 2 × 3 m
Poloměr brankoviště: 6 m
Míč: 58–60 cm / 425–475 g
Rozšíření: Evropa (hlavně Německo a Skandinávie), severní Afrika, Asie, Jižní Amerika
Historie: 1917 vznik, 1928 mezinárodní uznání, 1930 stanovení pravidel, 1938 první MS, od r. 1972 olympijský sport
Velká házená
také: handbal, házená o 11 hráčích
Počet hráčů na hřišti: 2 × 11
Hřiště: 90–110 × 55–65 m
Hrací doba: 2 × 30 min.
Velikost brány: 2,44 × 7,32 m
Poloměr brankoviště: 14 m
Míč: 58–60 cm / 425–475 g
Rozšíření: Německo, dříve také Maďarsko, NDR, Nizozemsko, Polsko, Rakousko, Skandinávie, Švýcarsko
Historie: 1915 vznik, 1920 stanovení pravidel, 1924 mezinárodní uznání, 1938 první MS, 1975 poslední MS
Národní házená
také: česká házená (oficiální název do r. 1971)
Počet hráčů na hřišti: 2 × 7
Hřiště: 30 × 45 m
Hrací doba: 2 × 30 min.
Velikost brány: 2 × 2,4 m
Poloměr brankoviště: 6 m
Míč: 60–62 cm / 300–350 g
Rozšíření: Česká republika, dříve také Belgie, Francie, Jugoslávie, Polsko, Rumunsko, Slovensko
Historie: 1905 vznik, 1909 první pravidla, 1921 mezinárodní uznání, 1930 první MS, 1934 poslední MS
(Pozn.: Údaje se vztahují k mužské házené.)
Dnes se chápe tímto pojmem většinou mezinárodní halová házená s 2 × 7 hráči, která zbývající varianty házené po 2. světové válce postupně vytlačila. Dříve byla zamýšlena jen jako zimní příprava na házenou s 2 × 11 hráči, která se hrála na fotbalovém hřišti, a která byla přijata na program olympijských her 1936. Tato se označuje jako velká házená a byla svého času velmi populární v německy hovořících zemích. Z Čech pocházející varianta házené s 2 × 7 hráči se hraje také pod širým nebem, ovšem na menším hřišti. Její název je ‚národní házená‘ (dříve česká házená), a díky velké hráčské základně, která se vytvořila za 2. světové války, kdy byla považována za vlastenecký sport, byla československá halová házená po válce mezinárodně úspěšná právě s podporou bývalých hráčů české házené.
Existují ještě další odnože těchto sportů, např. venku hraná házená s pravidly halové házené nebo plážová házená s různým bodovým hodnocením gólů.
Na jednu stranu je hrací technika jednotlivých druhů házené srovnatelná, na druhou stranu se tyto od sebe liší ve specifických pravidlech, např. v otázce, kteří, resp. kolik hráčů smí vstupovat v průběhu hry do kterých úseků hřiště.
