Domorodé jazyky v Jižní Albertě bojují o přežití

V celé Kanadě existuje více než 50 původních jazyků. Některým se daří – jazyk krí má např. 80 000 mluvčích, kteří jím hovoří každý den. Desítky dalších jazyků však bojují o přežití. Shromáždění prvních národů vyhlásilo v roce 1998 stav nouze.

V Jižní Albertě je každý z jazyků 7. smlouvy (smlouva mezi královnou Viktorií a zástupci indiánských kmenů o zřízení rezervací) v různém stupni ohrožení. Zatímco sújský dialekt nakodština, kterým hovoří 1 500 z 4 000 žijících členů kmene Stoney Nakoda, je i přes narušenou ústní tradici v relativně nejlepším stavu, má jazyk černonožština (Blackfoot) jejich jižních sousedů Siksiků horší vyhlídky. Sice má 4 000 mluvčích, ovšem jejich děti se tento algonkinský jazyk neučí. Sarsi, jazyk nejmenšího z kmenů Sarsíů (Tsuu T’ina), je ve stavu ohrožení. Během několika dekád většina jeho mluvčích zemře.

Jak k dnešnímu stavu došlo? Už uzavření 7. smlouvy v roce 1877 bylo podle ústní tradice zúčastněných indiánských kmenů omylem kvůli jazykovým neporozuměním. Tlumočníci údajně nedokázali správně přeložit slova jako ‚kapitulovat‘ nebo ‚odstoupit území‘ z právní angličtiny do tří indiánských jazyků.

Církví provozované a státem financované internátní školy již v desetiletích před uzavřením smlouvy započaly s výukou domorodých dětí. Tyto internáty existovaly až do 70. let minulého století. Děti v nich nesměly hovořit jiným jazykem než angličtinou.

Další rána přišla v době, kdy začaly autobusy svážet děti do škol. Do rezervací se zavedla elektřina a brzy měla většina indiánských rodin doma televizi. Dnes představuje podobnou překážku používání jazyka rozšíření internetu.

Jediný prostředek, jak pokles mluvčích zastavit, je výuka jazyka. Děti se mají seznámit se svou kulturní tradicí, aby ji zachovaly do budoucna.

Experti vidí šanci v obrození domorodých jazyků za pomocí mluvčích, kteří je ovládají jako svůj druhý jazyk. V duchu obrody se tak vytváří slovník nakodštiny a podporuje se jazyková výuka. Není to zárukou úspěchu, ale je to šance. Mnozí si začali uvědomovat, že když jazyk vymře, je to konečné a nevratné.