Záchrana původních amerických jazyků

Třetina původních jazyků, které existovaly na území Spojených států před evropskou kolonizací, již vymřela. Existence zbývajících 192 je v různém stupni ohrožení. V roce 2008 tak zemřel poslední rodilý mluvčí eyaku, jazyka, kterým se hovořilo na Aljašce. A 40 jazyků v Kalifornii a Oklahomě má již méně než 10 rodilých mluvčích.

Severní Amerika je jazykově velmi pestrá, je možné určit až 52 jazykových rodin. Podle jedné klasifikace se původní severoamerické jazyky dělí na 6 jazykových kmenů: algický, aztécko-tanoanský, hokansko-siouxský, mosanský, na-dene, penutijský. Mimoto existuje velké množství izolovaných jazyků.

Wampaonag, jazyk indiánů v Massachusetts, zase zázračně ožil. Jejich jazyk se posledních sto let nepoužíval, od roku 1993 se ovšem začala jedna členka kmene intenzivně zabývat jazykem svých předků. Její dcera je dnes prvním rodilým mluvčím po 6 generacích, a také další děti se začínají jazyku opět učit.

Model podpory jazyka na Havaji je příkladem pro ostatní. Díky imerzní výuce školních předmětů v havajštině se děti jazyk naučí již v útlém věku a zůstane v nich tak až do dospělosti. Pro budoucnost havajského jazyka je to velmi nadějný plán, havajsky totiž hovoří již jen okolo 1 000 lidí.

Za vymíráním původních jazyků stojí politika amerikanizace indiánských dětí od 2. poloviny 19. století. Ve 20. století se navíc objevilo na obzoru nové ohrožení – nové technologie, zejména televize. Televizní obrazovka podpořila invazi angličtiny do domovů původních obyvatel a vytlačila tradiční rodinná setkání a vyprávění.

Přežití jazyků závisí na tom, jak se podaří vychovat nové generace mluvčích, kteří budou spatřovat v jazyce integrální součást své kulturní identity. Jedna z mluvčích navažštiny si to velmi dobře uvědomuje a říká: „Jazyk je destilátem staletí, ne-li tisíciletí kolektivních zkušeností … Takže když jazyk vymizí, přicházíme o celou knihovnu vědomostí.“