by V indickém městě Púna působí mezinárodní firmy. Jak cizinci, tak i Indové v nich musí každodenně překonávat řadu interkulturních bariér. Poptávka po službách učitele jazyků Prasada je velká.
Kancelářská budova v indické Púně
„Prasada v Púně potřebují, protože stále více cizinců přemísťuje části svých firem sem a stěhují se sem Indové z provincií, ve kterých se hovoří „hinglish“, míšeninou angličtiny a indických jazyků, které sotva někdo cizí rozumí. (…)
Zákazníci call centra si mají myslet, že na druhém konci drátu sedí Američan, nikoliv Ind. (…)
Prasad dochází před začátkem směny, dva večery v týdnu. Dnes jde o melodii jazyka. „Vnímejte rytmus“, říká, „zákazník se musí cítit skvěle, asi tak, jako kdybyste spolu tančili.“ Stojí před zpětným projektorem, který promítá na zeď slova s malými háčky pod písmeny pro správný přízvuk. „Američané neznají in-ter-net“, říká Prasad, „znají jen inernéét“ Otevře široce pusu, prodlužuje slabiky. „Opakujte po mně“, říká, „ne dit-you s tvrdým T, nýbrž didja, couldja, wouldja!“ Třída hromadně opakuje, zní to velmi indicky, Prasad si zacpává uši. (…)
Domácí úkol do příští hodiny: sledovat jeden díl sitcomu ‚Friends‘. „Mluvte souběžně dialogy, vnímejte, jaké to je, být Američanem.““
Foto: reidmix
