by Angličtina se v mnoha oblastech dávno prosadila jako nepopiratelný jazyk číslo jedna – ať už na peněžních trzích, v letecké dopravě nebo i v diplomacii, kde vytlačila francouzštinu. Je nepostradatelnou v řadě profesí a studijních oborů. I popkultura je v zajetí angličtiny.
Zdání klame: Mapa zemí, kde je možné anglicky alespoň domluvit, by odpovídala mapě světa
Protože jen zlomek muslimů hovoří arabsky, je angličtina také např. jazykem džihádu: když se spolu baví saúdský islamista a pákistánský extremista, jehož mateřštinou není arabština, ale urdština, pak většinou anglicky.
Odhaduje se, že celá pětina lidstva se domluví anglicky. I když má čínština, španělština či hindština v absolutních číslech více rodilých mluvčích, je nevídaným fenoménem, že třikrát více lidí hovoří anglicky jako cizím než rodným jazykem.
Velké rozšíření však vede k fragmentaci angličtiny. Setkáváme se tak s řadou variet angličtiny smíšené s jinými jazyky jako spanglish (se španělštinou), singlish (singapurská angličtina), taglish (filipínská varieta angličtiny ovlivněná tagalštinou a španělštinou). Při tak velkém množství cizojazyčných mluvčích se ozývá volání po zjednodušení angličtiny. Bývalý viceprezident IBM Jean-Paul Nerrière, rodilý Francouz, navrhuje vlastní variantu globish s 15 000 slovy. Jeho argumentace: Jsme ve většině. Jak mluvíme, tak by se mělo oficiálně mluvit anglicky.
Mohla by fragmentace i jiné vlivy jednou vést k ohrožení angličtiny? Dnes se zdá její postavení zcela neotřesitelné. Ale nebylo tomu tak i v 15. století v případě latiny?
