Francouzský vliv v Berlíně

Stovky tisíc hugenotů, pronásledovaných francouzských protestantů kalvínského vyznání, našlo od začátku protireformace, zejména ale po odvolání královského tolerančního patentu v roce 1685, útočiště mimo Francii.

Kolem 40 tisíc francouzských uprchlíků odešlo do Německa, polovina z nich se na základě ediktu kalvínského kurfiřta Fridricha Viléma I. z téhož roku usadila v Braniborsku a jeho centru Berlíně. Francouzské kolonii byla poskytnuta řada privilegií jako volný výkon povolání, svobodná volba místa bydliště, osvobození od cla, vlastní soudnictví a školství. Nejen kvůli nim docházelo ještě po další generace k třenicím se starousedlíky.

Hugenoti, kteří přicházeli z Lotrinska, Sedanu, Paříže, ale i jihofrancouzského Languedocu, a brzy představovali pětinu obyvatelstva Berlína, však byli panovníkem vítáni jako zdatní pomocníci při budování Braniborska, zpustošeného a vylidněného po třicetileté válce. Tato očekávání byla naplněna.

Zprvu jednojazyční hugenoti, k jejichž potomkům patřil i spisovatel Theodor Fontane nebo vědci bratři Humboldtovi, se v průběhu dalších generací v cizím prostředí asimilovali: začal narůstat počet smíšených manželství, a když jim byla začátkem 19. století omezena jejich privilegia, řada odešla. Rada francouzské exilové církve v Berlíně přešla v korespondenci s německými úřady v 19. stol. od 20. let a v interních dokumentech od poloviny století na němčinu. V církevních matrikách se francouzština udržela do konce 19. století.

V historii Berlína se nejednalo o poslední Francouze. Nelze opomenout dvouletou okupaci napoleonskými vojsky začátkem 19. století, která následovala krátce po období obdivu pro vše francouzské, zejména za panování Fridricha II. Velikého, vychovávaného hugenotkou a píšícího francouzsky.

Po 2. světové válce spravovala Francie jako jedna z okupačních mocností až do sjednocení Německa severozápadní část města. Ve francouzském sektoru stály kasárny francouzských vojenských jednotek, sídliště (Cité Guynemer, Joffre, Pasteur), občanská vybavenost pro francouzské vojáky a jejich rodiny, ale také kulturní instituce (Centre Français, Bagatelle). V Berlíně sloužilo do roku 1994 více než 120 tis. francouzských vojáků.

Dnes francouzskou minulost často připomínají již jen příjmení, památky (Francouzský dóm na Gendarmenmarktu, Francouzský hřbitov) nebo názvy ulic a městských částí jako Moabit nebo Französisch Buchholz.

Dlouhé soužití s Francouzi, zejména hugenoty, nicméně zanechalo stopy i na hovorovém jazyce obyvatel německého hlavního města. Příkladem jsou výrazy jako: Bulette (Boulette – masový knedlík) ale i Lamäng (la main – ruka) nebo mutterseelenallein (moi tout seul – samotinký).