Nelehká pozice švédštiny ve Finsku

Švédštinou se hovoří ve Finsku po staletí, ovšem počet jejích mluvčích dlouhodobě klesá. Zatímco ještě v roce 1900 představovala švédská menšina 13 % finské populace, po vlnách finského nacionalismu a emigrace za 2. světové války klesla na dnešních 5,5 %.

Finsko bylo po dobu 600 let až do roku 1809 součástí Švédska a švédština zde byla do roku 1863 jediným úředním jazykem. Od roku 1919 je zakotvena ve finské ústavě jako jeden ze dvou úředních jazyků.

V současnosti hovoří na území Finska 275 tisíc obyvatel švédsky jako mateřským jazykem, a to zejména v pobřežních oblastech Botnického zálivu (Österbotten, Åboland), v autonomní provincii Ålandy, ale také v regionu hlavního města Helsinek/Helsingforsu (Nyland).

Finští Švédové mají svou vlastní stranu zastoupenou ve vládě, novinové tituly, rádia, divadla a další kulturní instituce, školy, lékaře, denní stacionáře. Mají právo komunikovat s úřady ve svém rodném jazyce. Jejich zájmy hájí Folktinget, volené shromáždění finských Švédů.

Téměř ve všech finských městech najdeme názvy ulic a dopravní značky ve finštině a švédštině, lokálně převládající jazyk je na prvním místě. Na školách je pro všechny finské občany finština i švédština povinným předmětem, na univerzity musí být přijato určité procento švédsky hovořících studentů. Ovšem mezi finskými studenty roste odpor proti švédštině, argumentují tím, že tento jazyk v praxi nebudou potřebovat, od roku 2005 už mimoto švédština není součástí přijímacích zkoušek na vysoké školy.

Přesto se podařilo v minulých letech zvrátit negativní trend, v dvojjazyčných rodinách se totiž stále více mluví švédsky.

Co se týká jazykového charakteru švédštiny, kterou se hovoří na území Finska mimo Ålandské ostrovy, najdeme ve slovní zásobě tisíce slov, které byly převzaty z finštiny (finlandismy – fennicismy) i starší švédská slova, která se již ve standardní švédštině nevyskytují. Liší se také výslovností (např. délkou samohlásek) nebo větnou melodií.